Obr. 466.

Nad ránem se mi zdál živý sen, já věřím, že to nebyl sen, ale skutečnost, nebo instruktáž, protože jsem si z něj odnášela naprosto jasné tělesné pocity, které několik dní přetrvávaly.

Byla jsem v Ústí (bydliště) u starého mostu, když se náhle setmělo. Na nebi se objevily hvězdy a některé začaly tančit (sen o „tančících hvězdách“ jsem už jednou měla, možná jej také vylíčím).

Nejprve se oblohou začaly pohybovat rychle světelné tečky, sem a tam. Na nebi se zároveň odehrávalo „tančení“ hvězdičky – vykreslovaly různé veselé obrazce, srdíčka, barevné fontány, ptáčky.

Celé hvězdné nebe jakoby se dalo do pohybu. Úžasná podívaná. Někteří lidé jen koukali, jiní utíkali zděšeně pryč, jiní si lehali na zem.

Vesmírné tečky se zatím přiblížily natolik, že bylo rozeznat jejich tvary. Jeden tvar byl jako elipsa s useknutými konci. Pohyboval se různými směry a po celém „těle“ měl otvory štěrbinovitého tvaru, kterými z lodi proudil vzduch, proud vzduchu ze štěrbin byl viditelný. Těleso se pohybovalo podle toho, z jaké nebo z jakých štěrbin vypouštělo vzduch.

Těleso bylo celé šedostříbřité a pohybovalo se velice rychle, ne však naprosto dokonale, prolétávalo i úzkými prostory.

Další těleso vypadalo jako rotující bumerang, ale při zpomalení byla vidět 3 ramena po 120 °, která byla na konci značně 120 ° zalomená.

Všechny zalomeniny šly jedním směrem. Těleso bylo tmavomodře až do černa (kovově modrá) a rychle rotovalo.

Tělesa létala těsně nad zemi a jakoby hledala lidi a mapovala terén. (Tělesa o rozměrech 4 x 1,5 m). Stříbrné plavidlo na mne působilo jako průzkumník dávající informace, kde jsou ještě lidé. Tmavé na mne působilo chaoticky a vysílalo cosi.

Všechno bylo v pohybu – tělesa i lidé. Lidé jakoby popoháněni pohybujícími se plavidly chodí, nebo během se přemísťovali na volná prostranství.

Mnoho lidí se pak vzneslo vzhůru. Já také. Byl to nevšední zážitek, proud vzduchu jakoby mne jemně uchopil (nasál) a nesl vzhůru (asi jako vysavač papír).

Voda v Labi najednou zmizela. Viděla jsem prázdné koryto řeky.

Proud vzduchu mne unášel, byl velice příjemný, asi jako když vystrčíte ruku k ochlazení z okna ne příliš rychle jedoucího auta.

Proud vzduchu nejprve směřoval pouze vzhůru, pak jsem si všimla, že je nad námi několik obrovských lodí (měděné barvy), které mají ze spodu otevřené dveře. Dveře byly zasouvací obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy.

Na chvíli jsem zavřela oči, trochu jsem se začala bát, ale pak jsem si řekla: „dívej se, asi máš, není se čeho bát, Ježíš a Aštar je s tebou“ (pořád jsem si v duchu opakovala jejich jména).

Najednou se proud vzduchu začal jakoby ohýbat a měnit směr. Někteří lidé pokračovali rovně, někteří se odklonili doleva a já doprava. Pokračovala jsem do lodi vpravo. Cítila jsem se bezpečně a přesně směrovaná, čím blíž jsem byla lodi, tím mi bylo lépe. Těsně pod lodí (viděla jsem, jak pod ní podplouvám) jsem se jakoby mávnutím proutku probudila.

Obvykle vstávám mezi 7 až 8 hodinou a teď bylo 5:30. Já jsem se však cítila vyspaná a plná energie.

Byl to KRÁSNÝ zážitek (kromě zmatku na zemi, ale ten byl jakoby potlačen, tedy vnímání mnou bylo jakoby potlačeno). Za ten krásný pocit moc DĚKUJI. Dáša.

Obr. 3

Poznámka zpracovatele: Upozorňuji, že to je pro některé z lidí jedna z variant převibrování do vyšší – 5. dimenze, která může proběhnout u toho či jiného člověka, ale ne u každého a nemusí to být ve stejný čas. Již nyní někteří převibrovali, např. „ztracený“ chlapec z Jižních Čech, ale o lidech a o procesu se z médií nedozvíte nic. Mnozí lidé mají ve svém negativním stavu tendence i tyto naše informace generalizovat a dogmatizovat, že jen to a to se stane či může stát, což je naprostý omyl. Fyzické tělo dále žije, neodhmotňuje se se zcela (neboť v něm jsou stále zatížené geny – cca 10 – 20 %), a při převibrování pomáhají Vesmírní lidé, mj. jej mohou přemístit na jiné místo v 5. dimezi ke komunitě, kde má dosavadní vztahy, tedy nemusí převibrovat na odpovídající místo 3. – 5. dimenze. Dimeze – reality - jsou v sobě, na identickém místě, jsou v nich jen odlišné vibrace látky a energií.