PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU
Velký bratr z nákupního košíku - Blíží se čipová totalita ?
5.10.2006
Konec front u pokladen v samoobsluhách se blíží. Zboží označené speciálními čipy se samo nahlásí počítači, který vám po opuštění obchodu jeho cenu odečte z účtu.
Konec front u pokladen v samoobsluhách se blíží. Zboží označené speciálními čipy se samo nahlásí počítači, který vám po opuštění obchodu jeho cenu odečte z účtu. To a ještě mnoho dalšího umí technologie zvaná RFID (radiofrekvenční identifikace). Podle některých kritiků ale umožňuje i špehování lidí, o jakém se nesnilo ani Orwellovu Velkému bratrovi.
Je to dvojsečné. "Radiofrekvenční identifikace pomáhá firmám i státním službám snižovat náklady, současně ale vede k obavám ze zneužití," tvrdí Günther Karjoth z Výzkumné laboratoře IBM v Curychu. Jeho pracoviště se zabývá vývojem metod umožňujících zákazníkům bránit se před špehováním prostřednictvím RFID čipů na spotřebním zboží.
"Úspěch podnikání je založen na důvěře," říká k tomu Harriet Pearsonová z vedení IBM. "Věříme, že když se soustředíme na ochranu soukromí, pomůžeme tím dalšímu rozvoji RFID technologií."
Ne všichni podnikatelé ale tento názor sdílejí.
Zázrak na špičce nehtu
Křemíková revoluce odstartovala zrod technologií, které by před sto lety vypadaly jako zázrak. Jedním z nich je i vysílačka v čipu veliká jako špička nehtu. Lze ji umístit prakticky kamkoliv: na etiketu obalu, do oděvů stejně jako pod kůži psa nebo člověka. Je opatřena vlastní pamětí, takže když se přiblíží ke čtecímu zařízení (nebo čtecí zařízení k ní), může z ní předat svá data. Například unikátní kód, kterým je vybavena pouze ona. To je princip RFID.
U pasívních čipů stačí k aktivaci pouze energie signálu ze čtečky, jejich životnost prakticky nemá omezení. Díky téměř zanedbatelné ceně se šíří jako lavina v nejrůznějších aplikacích. Naproti tomu aktivní čipy mají vlastní zdroj energie. To sice omezuje dobu jejich aktivity a dělá je dražšími, současně jsou ale odolnější proti rušení a vyřazení z provozu. Lze je také číst z větší vzdálenosti - jako typický údaj se uvádí sto metrů.
Opravdu i přes mrtvoly
Pasívními čipy jsou už běžně vybavováni psi. Mohou být ale využity i při hlídání zboží v půjčovnách a knihovnách, coby náhrada čárových kódů v samoobsluhách nebo jako identifikační prvek pasů a podobně. V Dubaji už čipy zabudované v automobilech nejdřív řidiče upozorní na překročení rychlosti - a když nezpomalí, vzápětí jej udají policii.
Ostatně při čipování nemusí zůstat jen u psů. Skotský profesor Kevin Warwick už na sebe léta poutá pozornost bulváru tím, že si nechává čipy voperovávat. Tvrdí, že se stal kyborgem. Jeho dům měl snímače, které mu otevíraly dveře, rozsvěcovaly světla, jeho počítače ho zdravily, když šel okolo... "Je to důkaz o propojení lidské a umělé inteligence," tvrdí poněkud nadneseně Kevin Warwick.
Bližší a rozsáhlejší informace k tomuto tématu najdete na webu www.stahuje-cely-svet.cz .
Jiné aplikace RFID si tak vysoké cíle nekladou. Například mexická společnost Attorney nechala čipy implantovat osmnácti vysoce postaveným zaměstnancům, kterým otevírají přístup k důvěrným datům. Experti ale varují, že tyto postupy naopak bezpečnostní rizika zvyšují. Zločinci totiž půjdou za novou identitou doslova přes mrtvoly - a když je v mrtvole čip otevírající tajné kódy, tím lépe. I to je jeden z důvodů, proč guvernér amerického státu Wisconsin podepsal zákon umožňující trestat osoby, které si nechaly čip implantovat.
Blíží se čipová totalita?
Identifikační čipy umějí i věci, které sice dělají radost sběratelům privátních informací, méně už ale běžným občanům. Z většiny zboží totiž RFID nepůjde fyzicky odstranit ani ho vypnout. Mimo jiné i proto, že by se tím ztratily některé jeho výhody - například ochrana supermarketů před zloději nebo možnost konstruovat spotřebiče, které identifikují vložené potraviny.
Jenže pokud si například koupíte kabát, který má pod podšívkou zašitý čip, tak zůstává aktivní, i když si oděv přinesete domů a chodíte v něm. Kdykoliv se přiblížíte k nějaké čtečce, sbírá o vás údaje, aniž o tom víte.
"Pokud ještě platíte kartou nebo se jinak identifikujete, získá obchodník údaje o tom, kdo zboží nosí," komentuje pokusy se zaváděním čipů do výrobků Levi Strauss aktivistka Katherine Albrechtová, zakladatelka spolku na ochranu soukromí CASPIAN. "Více než čtyřicet světových organizací zabývajících se lidskými právy proto žádá moratorium na čipy ve zboží, které umožňují sledovat lidi bez jejich vědomí."
Navíc ne všechny čtečky mají dosah řádu centimetrů nebo decimetrů. V případě použití speciální výkonné antény to mohou být i desítky a stovky metrů. O takové detekci se už sledovaný nemá šanci dozvědět. Nezapomínejme také, že nepůjde o jeden kabát, ale prakticky o všechny výrobky na trhu...
A to ještě není nic proti schopnostem aktivních RFID. Ty umějí sbírat libovolná data ze svého okolí, shromažďovat je v paměti a poté předat na poměrně velkou vzdálenost. Takové čipy mohou mohou posloužit jako nástroj pro stav, kterému se začíná říkat čipová totalita.
Slídilové se těší
Na špehovací schopnosti RFID už netrpělivě čeká hned několik kategorií slídilů. Těm komerčním stačí, když si zjistí třeba nákupní návyky zákazníků. A pak je tu ještě policie, tajné služby, detektivní kanceláře... A mafie!
Zastánci nové technologie však věří, že řešení existuje. "Chceme docílit toho, aby čip po zakoupení výrobku nepřestal komunikovat s okolím, ale aby jej nešlo používat bez vědomí majitele," říká Günther Karjoch. Společně s kolegou Paulem Moskowitchem z Watson Research Center vyvinuli stříhací etiketu RFID, která je založena na jednoduché myšlence: když se zkrátí anténa, zmenší se i citlivost pasivního čipu na čtečky. Je proto na vhodných místech opatřena perforací a zákazník po zakoupení zboží část etikety prostě odtrhne. Čip tedy bude sloužit dál, jenže s tak malým dosahem, že jej nepůjde přečíst bez vědomí majitele.
Možnosti chránit soukromí tedy existují. Pochopitelně pokud se nikdo nebude snažit výrobky opatřovat ještě dalšími skrytými RFID. Anebo zavádět metody deaktivace, které nepůjde kontrolovat.
Některé zkušenosti naznačují, že to nelze vyloučit. Svědčí o tom případ z německém Rheinbergu u Düsseldorfu. Společnost Metro Group Future Store Initiative tam vybudovala první ukázkový supermarket založený na RFID. Nechyběly v něm ani deaktivátory, které měly čipy po zakoupení zboží vyřadit z provozu. Brzy se ale ukázalo, že tak činí přinejmenším nedostatečně, takže etikety umožňovaly další sbírání dat.
Nicméně přednosti RFID technologie jsou takové, že se jejímu masovému nástupu nevyhneme. Je proto věcí legislativy, aby se tak nestalo na úkor lidských práv. n
Historie vynálezu: od NKVD po Los Alamos
Zkratka RFID znamená Radio Frequency Identification - radiofrekvenční identifikace. Jde o metodu, jak na dálku snímat nejrůznější data ze zboží, zvířat nebo lidí opatřených RFID čipem. Za první zařízení předcházející RFID technologiím se považuje vynález Léona Theremina z roku 1946 pro sovětské tajné služby. Přístroj snímal vibrace okenních tabulek a umožňoval tak dálkové odposlouchávání hovorů v místnosti. RFID čipy využívají také postup podobný tomu, který ve druhé světové válce pomáhal britským radarovým stanicím odlišit vlastní letouny od nepřátelských. Roku 1970 si nechal Mario Cardullo patentovat vysílací zařízení s pamětí a dalšími funkcemi RFID čipu. První skutečný RFID čip předvedla americká Los Alamos Scientific Laboratory roku 1973. (jnk)
Některé způsoby použití technologie RFID:
7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: