Víme, kde bydlíte, pracujete, kam chodíte do společnosti i s kým se stýkáte. Sledovat každodenní pohyb a zvyklosti majitele mobilního telefonu lze poměrně jednoduše. Není zapotřebí ani služeb detektivní kanceláře.

Tajemný Velký bratr ve slavném Orwellově románu 1984 disponoval poměrně skromnými možnostmi pro sledování svých občanů.V podstatě jediné, s čím se mohli tehdejší poddaní fiktivního diktátorského režimu setkat, byly obyčejné kamery (i když schované na těch nejneočekávanějších místech), tajní policisté a primitivní manuální kontroly totožnosti. Ty šlo obejít tím, že se člověk díval jinam než na kontrolora. Od roku 1948, kdy Orwell svůj román napsal, však technika pokročila. Již dnes se nabízejí vládám a jejich tajným službám (ale i organizovaným zločincům) mnohem dokonalejší metody. Metody, o jakých se Orwellovi ani nezdálo a kterých by se zřejmě i on sám zalekl.

Skrytá moc mobilů
Technický pokrok nezastavíme a ani by nebylo moudré se o to pokoušet. Je však vhodné uvědomovat si rizika, která přináší vývoj techniky do života většiny lidí. Největší příležitost k možnému sledování občanů dávají zdánlivě nevinné mobilní telefony. Jejich skrytá moc spočívá v masovém rozšíření této komunikační ˝hračičky˝. V průběhu pouhých osmi let se staly mobilní telefony běžnou součástí každodenního života nejen dospělých, ale stále více už i dětí. Jak lze sledovat člověka, který používá mobilní telefon? Telekomunikační síť standardu GSM, používaná pro mobily, funguje na tzv. buňkovém principu. Telefon účastníka se musí před zahájením činnosti vždy nejdříve spojit s tzv. základnovou stanicí. Jde vlastně o vysílač a přijímač, který je pak dále propojen s ústřednou mobilního operátora. Telefonní přístroj automaticky vyhledává stanici s nejsilnějším signálem, tedy většinou nejbližší vysílač a přijímač. V systému GSM jsou základnové stanice umístěny maximálně 20 kilometrů od sebe; to však platí jen v řídce osídlených oblastech. Ve městech, kde panují vysoké požadavky na počet simultánně uskutečněných hovorů, jsou vysílače a přijímače instalovány v rozmezí několika stovek, někdy i jen desítek metrů. To platí o tradičním systému GSM pracujícím v pásmu 900 MHz. Novější systém GSM 1800, který je používán už také v České republice, pracuje na dvojnásobné frekvenci, a potřebuje proto větší počet základnových stanic. Běžnou součástí sítě pro mobilní telefony jsou tzv. mikrobuňky. Pokrývají například jen část jednoho patra kancelářské budovy či obchodního domu. Pokud telefon komunikuje právě s takovou mikrobuňkou, systému je dost přesně jasné, kde se fyzicky nacházíme. Údaje o provozu sítě si operátor archivuje. V praxi to znamená, že je možné u každého účastníka mobilní sítě zpětně vypsat seznam všech základnových stanic, se kterými se jeho přístroj v jakýkoliv den spojil. Z tohoto seznamu již snadno odvodíme údaje o pohybu určitého majitele mobilního telefonu v konkrétním dni.

Pozná se, kdo s vámi seděl na lavičce
Technologie mobilních telefonů se neustále zdokonaluje. Síť GSM dnes nabízí i specializované funkce, které umožňují ještě přesnější lokalizaci uživatelů. V praxi to vypadá tak, že na požadavek sítě změří telefon úroveň signálu ze všech dostupných základnových stanic v daném místě. Triangulací pak lze odvodit místo, kde se právě majitel mobilu nachází. Přesnost zaměření samozřejmě závisí na hustotě základnových stanic v daném místě; běžně se však dosahuje tolerance řádově v desítkách metrů, v hustě pokrytých oblastech to může být dokonce i v metrech. Tyto služby jsou nabízeny komerčně, a to již i v České republice. Ani u těchto služeb samozřejmě nelze vyloučit možnost jejich zneužití. V zásadě tedy musí každý majitel zapnutého mobilního telefonu počítat s tím, že může být v každou chvíli zaměřen a ˝odhalen˝. Další fází technického vývoje je kombinace mobilů s družicovým lokalizačním systémem GPS. Kromě klasického amerického GPS, který je k dispozici již od roku 1990, se připravuje i specializovaná evropská služba pod názvem Galileo. Ta by měla výrazně zpřesnit lokalizaci ve velkých městech. Chystá se však i zdokonalené verze amerického systému. Jednoho dne tak bude možné zjistit nejen to, že jsme byli večer v parku, ale dokonce identifikovat i lavičku, na které jsme seděli, a samozřejmě i toho, kdo byl vedle nás. Snadnou úlohou bude i sestavení seznamu všech lidí, kteří s námi kdykoliv v našem životě (od doby, kdy jsme si pořídili první mobil) přišli do fyzického kontaktu. Pravda, systém GPS nefunguje pod střechou, protože vyžaduje výhled na oblohu. Lokalizace v objektech je však pouze věcí času: stane se realitou po vybudování patřičné infrastruktury tvořené speciálními radiomajáky. Přijde čas, kdy se skutečně nebudeme moci schovat už vůbec nikam. Samozřejmě že zmíněná data nemůže použít každý. Brání tomu jak technické, tak i právní důvody. Samotný fakt, že tato data existují a že jsou shromážděna, ovšem možnost jejich zneužití automaticky přináší. Každý informační systém totiž může být zneužit. Datové sklady českých mobilních operátorů už dnes dosahují velikosti řádově desítek terrabytů. Mobily se masově používají v České republice již šestým rokem, lze se tedy jen domýšlet, kolik informací o každém majiteli kapesního telefonu už do dnešních dnů existuje. Nebudeme příliš přehánět, když řekneme, že v této chvíli je o každém z nás k dispozici několikaletá historie našeho pohybu po světě.

Pozor na milostnou korespondenci
Zálohují se nejen provozní informace, jako je seznam použitých základnových stanic, ale též počet uskutečněných hovorů, seznam esemesek a samozřejmě i jejich plné texty. Nejedno manželství se již rozpadlo jen proto, že partner zjistil, jak intimní esemesky dostává jeho drahá polovička. To by ještě nebylo nic nového pod sluncem: vždyť i tradiční papírová milostná korespondence byla vždy spojena se vzrušujícím nebezpečím odhalení. Technologie ale toto riziko výrazně zvyšuje. Na rozdíl od klasické pošty totiž za sebou každý hovor i každá zpráva zanechávají trvalou stopu. Papírovou milostnou korespondenci lze dobře schovat, či - pokud si chceme být opravdu jisti - roztrhat nebo dokonce spálit. Mobilní telefon můžeme sice také schovat, esemesky a seznam hovorů však nikoliv. Příkladem za všechny je jedno dlouholeté manželství, které se rozpadlo z velmi kuriózního důvodu: kamarád podváděného manžela pracoval jako správce sítě jednoho mobilního operátora.

Výpis esemesek drahé polovičky, samozřejmě včetně jejich plných textů, dokončil dílo zkázy a dokončil i společné soužití zmíněných dvou lidí. Možná jednou poopravíme známé rčení: kam čert nemůže, nastrčí bábu. Naše děti už budou znát jeho novou podobu: kam čert nemůže, nastrčí informační systém..

Raději splynout s davem?
Nebudeme samozřejmě zakrývat, že přemíru informací lze využít i rozumným způsobem. Pokud je například vyloupena banka, může policie podle doby zločinu automaticky zjistit seznam zapnutých mobilních telefonů, které se v dané chvíli vyskytovaly v nejbližším okolí. Vadu na kráse představuje jen fakt, že zločinci s tím obvykle počítají a mobilní telefon před akcí vypínají. To nakonec platí o všech metodách odposlechu a sledování občanů. Odposlouchávání hovorů či čtení běžných e-mailů opravdové zločince příliš neohrozí. Členové podsvětí dobře vědí, že dnes lze zprávu zakódovat třeba i do nevinné obrazové či zvukové informace. Důležité sdělení pak může být i na veřejně přístupné webové stránce a jen adresát ví, že šum v levém horním rohu obrázku s kachničkami je ve skutečnosti tajnou zprávou pro něj. Jak se může občan proti svému sledování bránit? Stručně řečeno, nijak. V některých zemích sice platí právní předpisy, které operátorům zakazují archivaci dat o provozu sítě po dobu delší než tři měsíce. Dodržování takového nařízení je ale velmi těžké zkontrolovat - prokázat, že někde neexistuje kopie dat, prostě nelze. Pokusy o právní regulaci navíc narážejí na jeden zásadní problém. Jsou z ní předem vyloučeny právě ty dva subjekty, kterých by se běžný občan mohl nejvíce obávat: tajné služby a organizovaní zločinci. Jak tedy v nové době žít? Těžko najít obecně použitelnou radu. Jedno doporučení sice existuje, možná se však nebude líbit každému. Žijme nezajímavý život. Tak, abychom zdánlivě splynuli s davem.
Autor pracoval v řadě IT a telekomunikačních firem, například jako ředitel českého zastoupení Lotus Development a jako ředitel pobočky firmy Nortel. Tomuto oboru se věnoval i ve společnosti Deloitte & Touche, kde působil na pozici Senior Managera.